Při vyslovení jména Fredrik Thordendal se asi každému vybaví stále živá, přesto dnes již legenda MESHUGGAH, které je tento kytarista členem už od jejího založení v roce 1987. Mohlo by se zdát, že působení u těchto technothrashových velikánů musí být pro každého dostatečnou možností k realizaci hudebních ambicí, přesto se za ta léta hraní s domovskou skupinou v Thordendalově mysli nahromadily i vize překračující rámec materiálu vhodného pro MESHUGGAH a tak v roce 1997 vyhřezl Fredrikův tvůrčí přetlak do světa v podobě projektu FREDRIK THORDENDAL´S SPECIAL DEFECTS. Díky tomu se dnes můžeme podivovat nad obrovskou až vizionářskou hudební kreativitou, která je do alba „Sol Niger Within“ vtlačena.

Snad není příliš troufalé, když si dovolím tvrdit, že materiál této desky v podstatě předběhl dobu a tak trochu předznamenal a prorokoval budoucnost kapel jako DILLINGER ESCAPE PLAN. A nejen to, ve své interstylové progresi Fredrik už tehdy dokráčel mnohem dál, než většina dnešních math metalových objevů. Jeho hudba sice neoplývá takovou agresivitou a ani se neutápí v překombinovaných extrémech, jakými se snaží ohromovat některé po instrumentální stránce skvěle vybavené skupiny, ale Thordendalovy konstrukce šíleně provokujících, přesto funkčních, postupů dokáží i dnes ohromit svojí neotřelostí a přirozeným skloubením mnoha stylově různorodých elementů. To vše samozřejmě nemá na svědomí pouze samotný Fredrik, ale také spousta dalších skvělých hudebníků, které si k nahrávání pozval.

Pokud budete v metalovém světě hledat často velmi diskutabilní jazzové prvky, bez obav můžete jejich přítomnost ohlásit u těchto Thordendalových defektních vizí, neboť základními stavebními kameny jsou zde právě jazzové postupy kombinované s thrashovou a coreovou agresivitou, která je reprezentována především rytmickým „vzorkováním“, ve kterém nejde opomenout vliv domovských MESHUGGAH (a to i přesto, že Fredrikův „stájový kolega“ a bicman Tomas Haake si zde pouze zakřičel). S klidným svědomím se dá mluvit o jazzcoru, ale také technothrashi, psychorocku nebo třeba i klasické hudbě - to v okamžiku když se na vás vyřítí varhanní kakofonie. Ale nosný prvek hudby je samozřejmě především v kytarovém bláznění, které sice často utíká do psychedelického pištění, ale i přirozeně plyne v již zmíněných jazzových linkách. Místy, ač se to může u podobné hudby zdát neuvěřitelné, se celkové vyznění dostává až do tklivé zasněnosti, aby po následném rytmickém přechodu propukl nervózní kytarový rej. Jednotlivé skladby nejsou samostatnými dílky, ale hudba se přelévá prostorem celého alba a z konceptu vybočujícími pasážemi jsou v podstatě pouze varhanní eskapády, jejichž zvuková odlišnost a plnost kontrastuje s někdy až studenou technikou. Emoce však číhají všude. S vokálem si netřeba dělat starosti, většinou evokuje vzpomínku na domovské MESHUGGAH, ale vyskytnou se i „recitace“, vřeštivé jekoty a chroptivé dušení. Texty, často obsahující citace Danta, Samuela Becketta, Marquise de Sade, Hermanna Hesse, Oscara Wilda a dalších, jsou položeny do nepozemsky psychotických rovin. Jak také jinak, hudba jako z vesmíru přece zasluhuje i vzdušně provokativní lyriku.

„Sol Niger Within“ určitě nepatří mezi desky, které se vám při prvním poslechu zalíbí. Většině lidí se asi nezalíbí nikdy. O to však Fredrikovi zjevně nešlo, protože on stvořil album jakékoli líbivosti prosté. Výsledkem je především hudba ohromující svojí netradičností a snad až šokující stylově roztříštěnou nespoutaností. Časté útěky od metalu však nejsou samoúčelné, dokládají pouze univerzálnost slova hudba a nesmyslnost škatulkování v případě, že se nám do rukou dostává dílo skutečného pana hudebníka, kterým Fredrik Thordendal rozhodně je.

Kromě originálu z roku 1997 se deska dočkala i znovuvydání o dva roky později u Relapse Records. Tato reedice s názvem "Sol Niger Within Version 3.33" se honosí novým mixem, který Fredrik spáchal společně s Danielem Bergstrandem. Na desce však už chybí veškeré varhanní party, což považuji za silné ochuzení. Pokud se tedy budete po albu poohlížet, doporučuji shánět původní verzi z roku 1997, přijdete sice o dva bonusy, které jsou z roku 1999 a budete se muset spokojit s kvalitou původního mixu, ale Öbergovo i Larssonovo varhanní preludování rozhodně stojí za to.